V den jedné z našich sobotních výuk 10. října jsme se nepotkali ve třídě, ale u lokomotivy v blízkosti Dultplatz. Proč? Nastoupili jsme tam do autobusu a vydali se na společný celodenní výlet za hranice, do Čech. Předpoveď počasí byla doslova děsivá, celý den mělo pršet. Nakonec jsme měli velké štěstí, protože pršet začalo, až když jsme scházeli od Vavřinečku k autobusu do blízké vesnice. Ale nepředbíhejme. Pro prvňáčky to byla první cesta bez rodičů. A že se jim nestýskalo, souviselo jistě i s tím, že nás jela velká parta napříč všemi třídami – celkem 5 lektorek a 26 dětí.
Výlet za chodskými tradicemi
V Domažlicích pro nás Edita a její tři dcery připravily stopovanou s 5 různými zastaveními. Děti byly rozděleny do tří skupin v doprovodu lektorek a dle mapy na náměstí hledaly stanoviště. Témata byla různá. Chodské kroje. Koláče. A víte, co je zajímavé? Že Horní Domažlice byly chudé a měly koláče s menší vrstvou tvarohu, s jednodušším zdobením oproti koláčům z Dolních Domažlic. Vyprávěli jsme si o různých hudebních nástrojích, když jsme je podle hmatu hledali v pytlíku.
Oběd na plovárně
… a byl výborný! Řízek a hranolky. To nám bodlo. V restauraci Na Plovárně. Předem jsme si zde zarezervovali svou vlastní místnost a vychutnali jsme si jídlo i zasloužený odpočinek.
Vavřineček a cesta sojky práskačky
Po obědě jsme se vydali krásnou lesní cestou sojky práskačky směrem k vrcholu Vavřineček. Našli jsme v lese nespočet dřevěných sošek ptáků a jiných lesních zvířat a vyfotili se i s kancem. S audioprůvodcem jsme se zaposlouchali do zvuků zvířat v lese a hádali, kdo jak skřehotá.
Jakmile jsem dosáhli vrcholu, prozdradila nám naše průvodkyně Edita, že se nacházíme na Veselé hoře u poutního místa kostela sv. Vavřince. A jak se nám déšť celý den vyhýbal, rozhodl se nás na posledních 15 minut cesty k autobusu pořádně osvěžit. Skvělý den jsme zakončili v autobuse svačinou, nekončícím povídáním a něktěří i spánkem.
















