Zkušenost maminky malé školačky

Milé maminky, jsem maminkou osmileté Emmy, která tento školní rok navštěvovala kurz „Prvňáčci“, který organizuje spolek Česká škola v Řezně. Touto formou bych se s vámi ráda podělila o zkušenost, kterou jsem s vyučováním během celého školního roku udělala.

Na začátku jen pár slov k jazykové výchově naší dcery. Já i manžel pocházíme z Čech a oba jsme už více jak deset let v Německu. Doma mluvíme česky, já s oběma dětmi převážně česky, jde o situaci a prostředí, ve kterém se nacházíme, manžel s dětmi mluví německy, vzhledem k tomu, že žije už v Německu velmi dlouho a dá se říci, že němčina je jeho druhý mateřský jazyk.

Emma převahu svého volného času tráví v německém prostředí, s češtinou se tedy setkává pouze doma a o prázdninách v Čechách. Její čeština není úplně na jedničku ale vše rozumí a umí se převážně i dobře vyjadřovat.

V kurzu Prvňáčků jako jediná navštěvuje na německé škole už druhou třídu, což sebou přineslo malé motivační a učební problémy. Vzhledem k tomu, že Emma už uměla číst a psát, ukázalo se jako problematické odstranit záměnu souhlásek W/V, Š/Sch atd. a psaní podstatných jmen s velkým začínajícím písmenkem. Jiné děti, které se začaly učit číst a psát česky zároveň se vstupem do 1. třídy německé školy, tento problém neměly.

Vzhledem k tomu, že v německé škole jsme ve 2. třídě už na rozdíl od první třídy pocítili více nároků na dítě a nutnost se do školy opravdu denně připravovat, dělala jsem s Emmou jen zlomek úkolů, které si donášela z České školy. Přesto je ale neuvěřitelné, co se Emma naučila a umí prakticky používat. Nemá problém rozeznávat všechny samohlásky s háčkem nebo s čárkou, číst měkké a tvrdé souhlásky atd. Navíc si oblíbila kolektiv českých dětí a poznala v nich nové kamarády.

Proto bych ráda všem, kteří se obávají, že jejich děti nebudou zvládat k německé škole i návštěvu českého kurzu nebo mají strach z přetížení dětí, ráda předala zkušenost, že v České škole nejde o klasické vyučování, ale o učení hrou. Děti jsou malá skupinka, paní učitelka má dost příležitostí se dětem věnovat individuálně a pravidelné navštěvování bez zvláštní přípravy obohatilo znalosti českého jazyka naší Emmy neskutečnou měrou. Metody, které jsou používány, jsou všechny zábavné a nevyžadují přesné memorování nebo časté trénování doma.

Přeji vám i vašim dětem snadné rozhodování při volbě návštěvy Prvňáčků a samozřejmě krásné léto.

S pozdravem
Barbora Pokorná

Zkušenost naší paní učitelky

Milí rodičové, nedávno jedna maminka na svém webu napsala: „Pravda je, že čeština asi moc k světovému využití nebude.“ Ale o tom biligvismus vůbec není. Bilingvismus jednoduše obohacuje životy našich dětí a těch okolo nich, a i když to zní jako kýč, opravdu rozšiřuje pohled na svět a poskytuje možnosti, o kterých se nám ani nesnilo.

Být bilingvní znamená pro každého něco jiného. Někomu stačí, když dítě rozumí mamince, a neřeší, zda odpoví česky či německy. Jiná maminka chce, aby její dítě i odpovídalo ve stejném jazyce, ale není pro ni důležité, aby umělo číst nebo dokonce psát. Ale jsou i rodiče, a znám jich ve svém okolí víc než dost, kteří se snaží u svých malých dětí o absolutní pochopení jazyka.

Že vám přijde zbytečné trápit své dítě českou gramatikou? Byť jen tou základní? Máte pocit, že mu v životě v německém prostředí stejně k ničemu nebude? Možná máte pravdu, ale také tak trochu riskujete ztrátu motivace vašich dět í dál si češtinu rozvíjet. Pravdou totiž je, že jakmile děti nastoupí do školky a poději do školy, mateřský jazyk začnou zcela potlačovat a jeho udržení se stane denodenní m bojem. Protože i když jim budete pouštět české pohádky, číst jim české knížky, nikdy tím nebudete schopni nahradit vlivy okolí. Česká škola tak může být jedinečnou šancí, kde mohou být děti pravidelně v českém prostředí. A to nejen v jazykovém slova smyslu. Mohou zde mluvit česky se svými stejně starými kamarády, navíc zde učí Češi, kteří si s sebou nesou zaběhnuté zvyky a tradice své kultury.

Proč se bát využít skutečnosti, že šestileté děti ještě zcela neztratily schopnost učit se dalšímu jazyku stejným způsobem, jako se učí jazyk povinný... K tomu je návštěva první třídy německé školy zároveň s návštěvou první třídy školy české nejideálnějším způsobem, jak je naučit nenásilně oba tipy gramatiky současně. Čím dříve se děti naučí číst a psát česky, tím lépe se jim bude český jazyk udržovat. Protože v dalším roce už možná ani žádný zájem znovu se učit abecedu, byť trochu odlišnou od té německé, mít nebudou.

Během jediného roku se naučí rozlišovat německé v od českého v, německé z od českého z, krátké a dlouhé samohlásky, měkké a tvrdé slabiky, neignorovat háček... a tím i správně číst a tím i lépe porozumět čtenému textu. Samy si pak budou moci číst a tím si i grafickou podobu češtiny postupně ukládat do své paměti. Čtením si budou i přirozeně vyvíjet slovní zásobu. Navíc děti se do české školy budou těšit na kamarády, kteří budou pro ně speciální v tom, že s nimi mluví v jiném jazyce než v běžné německé škole přes týden.

ALE! Vy sami znáte své dítě nejlépe a vy sami nejlépe víte, zda jste schopni a ochotni zvládnou výuku dalšího jazyka. Zda jste schopni a ochotni zvládat psát úkoly dvakrát.

ALE!!! Kdybychom i my podlehli obávám, že to naše dcerka nezvládne, nebyla by dnes její mluvená i psaná čeština tam, kde je. Samozřejmě mám výhodu v tom, že i můj manžel je Čech, ale i nás to stojí úsilí a trpělivost, ale radost z toho, že sama ve svých šesti letech dokáže napsat dědovi přání k narozeninám nebo si přečíst od babičky zprávy na skypu, je nenahraditelná.

Věřte, že vaše děti učením dvou jazyků opravdu nijak nestrádají. Právě naopak. Vás to bude zřejmě stát trochu času a trpělivosti, ale výhody, které se časem dostaví, za to opravdu stojí. Ne nadarmo naše babičky říkavaly: kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem.

Michaela Markytánová, lektorka kurzu „Prvňáčci“ České školy v Řezně